Asi před měsícem za mnou přišel Tomík, že by chtěl v reálu vidět to, co aktuálně probírají ve vlastivědě. Brali zrovna Lucemburky, tak jsem začala googlovat, kam bychom se tak asi mohli vydat. 

Na Karlštejně i Křivoklátu jsme už byli a další hrady, které by připadaly v úvahu, byly hodně daleko od nás, takže by bylo nereálné jet tam, udělat si tam výlet a jet zpátky. Až mi padl do oka hrad Točník a jeho soused, hrad Žebrák. 

Párkrát za rok se podaří, že si muž vezme mrňata a já na víkend zůstanu s Tomíkem, a takovéhle momenty se vždycky snažím využít naplno. Aby měl Tomík pocit, že se nevěnuju pořád jen jeho bráchům, ale že něco zažíváme i spolu. V takové dny děláme, co si přeje, ať už jsou to výlety, nebo se jdeme projet na koloběžce, hrajeme šachy, monopoly, nebo si koupíme Mekáč a koukáme na filmy a seriály, které vybere. A tento víkend nám to vyšlo, že jsme zůstali spolu a mohli jsme se tedy vydat vstříc hradům, které si přál vidět. 

Pokud vašim dětem dějepis a vlastivěda přijdou nudné, pak vám rozhodně výlet na Točník a Žebrák doporučuju, protože se tam naučí historii opravdu zábavnou formou.

Vzhůru za medvědy

Z parkoviště je to na Točník hezká procházka, vhodná případně i pro kočárky. Ani na Točníku, ani na Žebráku nejsou prohlídky s průvodcem, ale u pokladny dostanete plánky a povídání o hradě a docela dobře se sami zorientujete. U Točníku je navíc mostě QR kód na appku, ve které uvidíte, jak vypadal Točník v 15. století a je to moc fajn koukat na to, jak vypadá teď, a mobilem na něj mířit a vidět, jak vypadal v 15. století. Nálepka je malá, nijak nepoutá pohledy a nikdo vás na ni neupozorní, tak ji nemiňte, je na konci vstupního mostu těsně před branou. 

Prošli jsme si tedy celou zříceninu (která je opravdu krásně udržovaná a vidíte, jak nádherná stavba to musela dřív být) a mimo jiné jsme se dozvěděli, že ač to byl spíš reprezentativní hrádeček, tak že 2x odolal dobývání husitů, anebo, že Rudolf II. na něm dokázal nocovat jen jednu noc, protože se bál. Dočetli jsme se také různé zajímavosti o Václavu IV., a ač se ve vlastivědě Tomík učil, že Václav IV. byl spíš špatný panovník a co všechno se mu nepovedlo, nebo, co špatného provedl, tak tady to bylo pojaté právě naopak a bylo zde vyzdviženo, o co všechno dobrého se Václav IV. zasloužil. 

Když jsme opouštěli hrad, chtěli jsme ještě vidět medvědy Agátu a Martina, kteří bydlí v hradním příkopu. Musím říct, že i přes plot budily dost respekt a nejsem si úplně jistá zabezpečením, protože jde ruka prostrčit skrz plot k medvědovi. Doporučuju si tedy určitě hlídat malé děti, aby nechtěly méďu pohladit. :-)

Proč se Žebrák jmenuje Žebrák?

U obou hradů nás zajímalo, jak vznikl jejich název. U Točníku je to proto, že se kolem něj točí potok. A Žebrák nezískal název podle žebrání, ale proto, že skála, na které je vystavěný, má tvar žebra. 

Když jsme šli z Točníku, dostali jsme neskutečný hlad. Sice jsme samozřejmě ráno vyjeli vybavení svačinou, ale tu už jsme dávno slupli a po prvním výšlapu a prohlídce už bychom něco dalšího snědli. Ve vesnici u Točníku je hezký hostinec U krále Václava IV., ale ten měl na dveřích ceduli, že mají dovolenou. Objeli jsme si tedy pár vesnic v okolí, ale všechny restaurace, které měly jakž takž dobré hodnocení, otevíraly až v 16:00. Naštěstí nás zachránil Steak bar Na Číhátku ve vesnici Hředle. Vypadalo to, že je to jediná restaurace široko daleko, která má otevřeno v poledne, bylo úplně narváno, ale po chvíli se uvolnil stůl, a tak jsme se najedli. 

Vrátili jsme se zpátky na parkoviště u Točníku a vydali se objevovat druhý hrad, Žebrák.

A dozvěděli jsme se řadu zajímavostí. Markéta Tyrolská tvrdila o svém manželovi, Janu Jindřichovi, že je impotentní a chtěla se kvůli tomu rozvést. Když ho tedy vyhodila z domu, poprosil Jan Jindřich svého bratra, Karla IV., jestli nemůže jít k němu. Ten mu navrhl, že mu klidně půjčí jeden z jeho hradů, Žebrák a ať jde bydlet tam. Jau Jindřichovi se tam tak zalíbilo, že ho později od Karla IV. odkoupil. Svou bývalou ženu začal přezdívat Pyskatá, a to se tak ujalo, že v učebnicích najdete, že to byla Markéta Tyrolská neboli Markéta Pyskatá. Slabost pro Markéty ale Jana Jindřicha neopustila a oženil se opět za Markétu (Opavskou) a po rozvodu s ní opět za Markétu (Habsburskou), a teprve jeho čtvrtá žena porušila tenhle řetězec, protože se jmenovala Alžběta. Impotentní pravděpodobně Jan Jindřich nebyl, ač Markéta č. 1 tvrdila opak, protože jeho další ženy mu porodily celkem 7 (snad jeho) dětí. 

Na Žebrák jdete z parkoviště kousek po silnici, pak sejdete po schodech dolů k potoku a můžete jít dvěma cestičkami na Žebrák. Buď strmou, trochu klouzavou, nebo postupnou. Ze Žebráku toho moc nezbylo, dá se vlézt dovnitř malé věže a vylézt na hlavní věž Žebráku, odkud je nádherný výhled do okolí a na sousední Točník, ale jinak už toho moc z hradu neuvidíte. Pár místností se podařilo zrekonstruovat a vidíte různé obvodové zdi bývalých paláců. Jsou tam také vystavené modely, jak se Žebrák měnil v průběhu let podle toho, jak ho který panovník nechal přestavět.

Výletovali jsme skoro celý den a už byl čas vydat se domů. Cestou se nám ještě naskytla možnost udělat si odbočku k lomu Amerika. Ten jsme já ani Tomík ještě nikdy neviděli, tak jsme se prošli po okolí a dozvěděli jsme se ještě něco o tom, jaký systém štol, chodeb a šachet je v lomu vybudovaný.

Byl to krásný a poučný den a už se těším, co vymyslíme zase příště.