Po našem zážitku v Lumina parku mě sice prvoplánově nelákalo jít na další světelnou výstavu, ale slyšela jsem na ni samou chválu, tak jsem se nakonec rozhodla tam s dětmi zajet. A bylo to opravdu krásný! Tomík sice říkal, že si víc užil Lumina park a že tam ho víc bavilo to, že musel něco luštit, a bylo to víc pohádkové, ale mrňata a já jsme si zaručeně víc užili Světla vyprávějí. 

Vstupné bylo stejně drahé jako do Lumina parku, ale už první věc, která hrála ve prospěch Žlutých lázní, byly záchody. Zatímco v Lumina parku máte Toytoyky, tak tady tím, že je to volnočasový areál, který je celoročně funkční, je vybavený kompletním zázemím. 

Začali jsme u svítícího klavíru. Což bylo vlastně až poslední stanoviště, ale to jsme zjistili až později a pokračovali jsme dál přes trávník do svítícího tunelu k Santovým saním. Ze všeho dýchala nádherná atmosféra Vánoc, chyběl tomu jen sníh, který přišel až tenhle týden. Areálem se nesla vůně svařáku, která tu atomosféru nádherně dokreslovala. Oproti Lumina parku, kde bylo dost bláta a neměli to dobře pořešené, tady byl všude, kde bylo bláto, natažený umělý povrch, aby to neklouzalo. 

Od saní se soby jsme se vydali k obřím světelným dárkům, pak do dalšího tunelu až ke světelnému hradu. U něj děti strávily nejvíc času, protože jím pořád podbíhaly, probíhaly se v něm a tam se jim líbilo nejvíc. Zatímco u některých atrakcí jste mohli „vlézt“ do nich, jiné byly ohraničené a nesmělo se k nim. To jediné bych výstavě vytkla. Celý okruh jsme si v klidu prohlédli za cca 40 minut, ale Bertík s Hynečkem ho chtěli jít pak znovu, takže jsme si pár atrakcí šli prohlédnout ještě jednou. 

Pokud tedy přemýšlíte, kam se o tomhle krásně zasněženém víkendu vydat, Světla vyprávějí rozhodně doporučuju. A myslím si, že teď ve sněhem zapadané krajině bude ta výstava ještě hezčí!