Dneska se mi přihodila taková věc – mrňata si stavěla bunkr, nanosila si do obýváku různé polštáře, deky, a zatímco já jsem vařila, začala do těch polštářů skákat. Než jsem jim stihla říct: „Neskákej, něco se ti stane,“ ozvalo se: „Ááááu,“ následované šíleným brekem. 

Přišla jsem do obýváku a snažila jsem se z brečícího Bertíka vydolovat, co se vlastně stalo. Pochopila jsem, že chtěl dělat kotoul a skočil vlastně do prázdna, rovnou na podlahu. A protože jsou to malý děti, který ještě nemají rozum, Hyneček do bunkru jako podklad v dopadišti nanosil i věci typu tabulku s křídama, nádobíčko z dětské kuchyňky, duplo kostky a podobně. Takže dopad z opěrky pohovky na podlahu vystlanou tvrdejma věcma asi musel bejt hodně nepříjemnej, obzvlášť, když na tu zem dělal Bertík kotoul!

Vzadu na týlu boule jak hrom, Bertík brečel asi deset minut, pak se zapojil do hry s bráchama, protože mezitím přišel Tomík ze školy a začal si hrát s Hynečkem. 

Vrátila jsem se do kuchyně, že budu pokračovat ve vaření, když najednou začal Tomík křičet, ať rychle jdu do pokoje, že Berťovi teče krev z nosu. Přiběhla jsem a tam zakrvácenej Bertík, vůbec to nechtělo přestat, zakloněná hlava, předkloněná hlava, studený za krk, nepomáhalo prostě nic. Trvalo taky asi 10 minut, než to přestalo krvácet. A samozřejmě jsem si hned říkala, co když je to z toho pádu. 

Bertík do toho opět brečel, protože byl unavenej, včera nechtěl vůbec večer jít spát a ponocoval asi do jedenácti, a ráno se vzbudil, když v 6 vstával Tomík do školy. Zatímco jindy chodí spát v 8 a vstává tak v 7:30, tak tohle na něj bylo fakt málo spánku. Není divu, že brečí a zívá a říká, že je unavenej. 

„Jenže lajsla bych si dát ho spát, když má bouli jak hrom, spadl a teď mu teče krev z nosu? Když ho ale teď povezu na pohotovost, usne mi v autě. Tomíka mám vést na kroužek, čert to vem, jel by s náma, ale tahat 3 děti na pohotovost, kde bude fronta lidí na několik hodin a ještě tam něco chytěj? No jo, jenže co když něco zanedbám, Berťovi oteče mozek a umře? Nebo co když ho dám spát, usne a už se neprobere?“ Hlavou se mi honily dotazy. 

Nakonec jsem vyhodnotila, že bude nejlepší zavolat mému tátovi, kterej je doktor. Bejt doktor je hrozně nevděčný, protože vás každej pořád s něčím otravuje. „Nemohl bys mi napsat tyhle léky?“, „Nemohl by ses kouknout, na noze se mi udělalo tohle/bolí mě tady v břiše/píchá mě tam a tam.“ Pamatuju si, že celé dětství tátu někdo s něčím otravoval, od příbuzných přes sousedy po kamarády všech rodinných příslušníků, nebo bývalé pacienty. 

Táta nikdy nikomu neřekl „ne“, ani se nezatvářil otráveně, prostě se vždycky o všechny postaral. A o to víc mi vadí, když ho otravuju i já, i když vím, že on by mi nikdy neřekl, že ho otravuju. 

Během 10minutového videovyšetření Bertíka „prohlédl“ a zhodnotil, že na pohotovost není třeba jezdit, že Bertíka můžu dát spát, a že to samé vyšetření provedeme ještě po probuzení. A tak se s vámi podělím o to, jak samovyšetřit dítě doma, pokud máte podezření na otřes mozku.

1)     Odpovězte si na otázky Z jak velké výšky dítě spadlo? Na jaký povrch? Jak moc se mu vykloubila hlava určitým směrem? Má nějaké viditelné zranění? Selským rozumem pak vyhodnoťte, jak moc byl pád rizikový. Pokud spadne novorozenec z přebalováku na dlažbuje jasné, že máte jet do nemocnice hned. 

2)     Točí se dítěti hlava? Bolí ho hlava? 

3)     Nepozorujete na dítěti jiné chování? Výpadek paměti, mluvení z cesty, neobvyklé chování po pádu?

4)     Prohlédnete dítěti uši – nic mu z nich neteče? Sekret? Krev? 

5)     Zvrací dítě? 

6)     Chce se mu spát? Nepočítá se případ, že dítě je unavené, nebo prostě brečelo tak dlouho, že je unavené z breku. 

7)     Dítě si stoupne, má nohy u sebe (pata a špička jedné nohy se dotýkají paty a špičky druhé nohy), zavře oči a vy ho sledujete, jestli stojí rovně a někam nepřepadává (dopředu, dozadu, do strany). Přepadává? 

8)     Dítě má stále zavřené oči, natáhne ruce před sebe a drží je natažené. Nepadá mu jedna ruka? 

9)     Dítě má stále zavřené oči, natáhne ruce před sebe a ukáže na vás ukazováčky. Vyzvete ho, aby se ukazováčkem jedné ruky dotklo špičky nosu. Poté to udělá s druhou rukou. Nepovedlo se mu to? U malých dětí to můžete nahradit testem s dudlíkem nebo lahvičkou, jestli se s ní v jedné ruce trefí do pusy/v druhé ruce do pusy. 

10)  Dítě si stoupne, oči může mít otevřené a skloní bradu k hrudníku. Zeptáte se ho, jestli ho někde něco nepne a nebolí. Bolí? 

11)  Dítě si lehne na zem, oči má otevřené a přitáhne si kolínka k bradě, zároveň zvedne hlavičku směrem ke kolínkům – zeptáte se ho, jestli ho někde něco nepne/nebolí. Bolí?

12)  Dítě si stoupne/sedne proti vám a vy se mu podíváte na zorničky. Má je obě stejné? Nebo má jednu jinou (rozšířenou/staženou…)? Často mají lidé různě velké zorničky, je třeba tedy znát, jak vypadají zorničky vašeho dítěte za běžných okolností. Pokud je má stejné a teď je má každou jinou, je něco v nepořádku. 

13)  Dítě sedí proti vám, má otevřené oči a vy mu dlaněmi oči zakryjete, aby alespoň 30 vteřin koukalo do tmy. Poté jedno oko stále necháte zakryté, a druhé odkryjete a opravdu hodně rychle po odkrytí se musíte podívat na tu odkrytou zorničku. Co udělala? Stáhla se? Pak zase toto očičko zakryjete, a rychle odkryjete druhé očičko a rychle se podíváte, co udělala tahle zornička. Stáhla se? To je správně. Pokud jedno oko kouká do tmy a druhé koukne do světla, tělo reaguje tak, že se stáhnout obě zorničky. 

14)  Dítě si lehne, zavře oči, a vy ho vyzvete, aby se patou jedné nožičky dotklo kolena druhé nožičky. A pak to samé s druhou nohou. Nepovedlo se mu to? 

Pokud jste na nějakou z otázek odpověděli ano, jeďte raději do nemocnice. 

Pokud jste na žádnou otázku neodpověděli ano, je lepší to samé zkontrolovat ještě po cca dvou hodinách. 

Doufám, že tenhle návod nebudete muset nikdy použít, a pokud ano, doufám, že vám dobře poslouží. U nás naštěstí všechno dopadlo dobře, a od skoků si mrňata si dají na nějaký čas pauzičku. 

Fotka: Donate PayPal Me z Pixabay