Až do 31. března 2023 probíhá v Praze venkovní hra Stínadelská tajemství, takže pokud hledáte víkendovou zábavu pro své děti, určitě ji vyzkoušejte. Já už jsem ji (nedo)šla za vás. :-)

Znáte Rychlé šípy? Přiznám se, že mě nikdy nezaujaly tak, abych se o ně zajímala nějak blíž. Samozřejmě, že když se řekne „Záhada hlavolamu“, nebo „Stínadla se bouří“, tak vím, že to napsal Jaroslav Foglar, a ježka jsem z klece zkoušela vyndat už xkrát. Možná bych si i vybavila jména hlavních hrdinů, ale tím moje znalosti foglarovek končí. 

V roce 2020 slavila Záhada hlavolamu 80 let a k té příležitosti Skautská nadace Jaroslava Foglara připravila venkovní hru Záhada hlavolamu. Tehdy se chodilo zejména Starým městem, uličkami kolem Františku, Haštalského náměstí, Anežského kláštera. 

Tentokrát přichází Skautská nadace Jaroslava Foglara s pokračováním venkovní hry, nazvaným Stínadelská tajemství, a dějiště se přesouvá na Malou Stranu. 

Snažím se svým dětem vymýšlet akční program. Když je hezky, jsme hodně venku, na jaře jezdíme na kolech, v létě se někam jdeme koupat nebo na výlet, v zimě zase na lyže, sáňkovat a podobně. Zrovna tenhle víkend jsme ale zůstali v Praze a říkala jsem si, kam bychom se tak šli podívat, aby je to bavilo. Procházet se jen tak bezcílně Prahou a kochat se památkami, by možná bavilo Tomíka, ale tříleťáka rozhodně ne, a na hřiště je to teď v zimě tak na hodinku, rozhodně ne na celé dopoledne. A jak jsem tak přemýšlela, uvědomila jsem si, že mi nedávno došel mail s upoutávkou na Stínadelská tajemství. 

Na webu https://www.rychlesipy.org/tajemstvi si můžete stáhnout zdarma herní plán, sestává z mapy a příběhu. Anebo si ho na vybraných místech, která jsou na webu uvedená, můžete zakoupit plán tištěný. My jsme si ho vytiskli doma a vyrazili jsme. 

Začíná se na Újezdě u lanové dráhy a končí se u Vlašské ulice na Petříně. Zatím jsme trasu neprošli celou, protože mi do toho mrňata hodila vidle. ;-) Už když jsme vycházeli z domu, začala fňukat, že chtějí do kočárku. No jo, ono vozit dvě malé děti tak do dvou let věku je pohodička, ale vezte čtyřleťáka a tříleťáka. Tím, že bydlíme v domě, kde by dveřmi neprojel kočár, ve kterém sedí dvě děti vedle sebe, museli jsme si tehdy koupit kočár, ve kterém sedí děti za sebou. Takže když je vezete, je to jak tlačit vozejk v Globusu, no a když si k tomu přimyslíte asi 30 kilo živé váhy, kterou váží oni dva dohromady, tak se vám to pěkně proveze. Natož po kočičích hlavách Malé Strany :-D.  Zpotila jsem se hned u stanoviště č. 1. Cílem bylo najít, co za symbol je na nejzapadlejších dveřích domu. Ten dům je velmi rozlehlý, můžete ho obejít ze všech stran a můžete vlézt i do dvora, kde jsou další a další dveře toho bloku domů. Takže než jsem to s kočárem do toho kopce a z kopce vytlačila, uběhlo asi 20 minut. Každopádně bohužel u stanoviště 1 jsme nepochodili. Ať jsme koukali na jakékoliv dveře, žádný symbol jsme nikde nenašli. Takže stanoviště 1 opouštíme s nepořízenou. Pravda je, že na webu píšou, že se máte vyzbrojit i reálnou mapou, ale tak když vidím, že jednička je mezi dvěma ulicemi a tam stojí prostě jeden dlouhý blok domu, tak je jasné, že to musí být někde na něm. Každopádně přikládám fotku, dle mého názoru „nejzapadlejších dveří“ toho domu, a ať koukám, jak koukám, nic nevidím. 

Mezitím děti okouzlí vůně pizzy z okýnka, kolem kterýho procházíme. Takže si musíme dá mezizastávku u paní ve stánku s pizzou. Než vymyslím, jak jim dát každýmu pizzu, aniž by skončila na oblečení nebo v kočárku, než se vyzbrojím ubrousky, a než vymyslím, jak budu jíst já, zatímco budu tlačit dvojkočár, tak uběhlo dalších 20 minut. Takže suma sumárum, prvních 40 minut trasy je za námi, a my jsme právě opustili stanoviště číslo 1. :-) 

Blížíme se ke dvojce. Díky bohu, to bylo celkem snadný. Věděli jste, že v Praze roste ginkgo biloba? Já jsem to až do včerejška netušila. Nápověda je, ať hledáme strom za zdí. Jdeme tedy Nosticovou ulicí, ale musím říct, že kdo tuhle část Prahy nezná, může ta bojovka být náročnější. Já, ač rodilá Pražačka, a ač mě máma celé dětství vodila ulicemi Malé Strany, jsem touhle ulicí šla poprvé v životě. Takže jsem nejdřív děti táhla do vchodu na dvůr Sokola, ale říkala jsem si, že asi „soukromý pozemek – vstup zakázán“ nebude to místo, které hledáme. Pak jsem říkala, ať si odpověď na otázku zkusej tipnout na dálku přes zeď. Dotaz zněl, na kolik kmenů se dělí hlavní kmen ginkgo za zdí. Ale to těžko tipnete přes zeď vysokou 3 metry. Až na konci ulice jsme zjistili, že tam je vchod do Nosticovy zahrady, a to je to místo, které hledáme. Další oříšek je, že pokud nevíte, jak ginkgo, neboli hezky česky jinan dvoulaločný, vypadá, a nemáte s sebou mobil, abyste to vygooglovali, a jste biologií jste nepolíbení, těžko ho rozeznáte třeba od platanu. V létě by to bylo snazší, protože má typické listy, které si pamatuju i já, jenže v zimě, když jsou stromy holé, je to oříšek. Každopádně našli jsme ho, hurá, stanoviště 2 je splněno. Doba od začátku hry asi hodina a půl :-). Vyrážíme na stanoviště 3. Já už jsem zplavená až za ušima, každých 10 metrů se zaboří kolečka dvojkočáru v nějaký kostce a pořád jen s klukama sjíždím a vyjíždím na chodník, na silnici, na chodník, na silnici. Stanoviště 3 by mělo být někde na bloku domů na Maltézském náměstí. Máme hledat, jaká rostlina roste na rohu zákoutí s červenými dvířky. Opravdu jsme asi neschopný, ale ať jsme ulici prošli dvakrát tam a zpátky, jediná červená dvířka mělo dánské velvyslanectví. To mělo nádherné červené dveře i okenice, ale jediný, co tam rostlo, byl mech v chodníku, a kytka v oknech sousedního domu u někoho doma. :-) Takže stanoviště 3 nesplněno. Tomíka ta hra každopádně fakt bavila, bavilo ho to hledat, bavilo ho, když jsem u každého stanoviště četla ten příběh a úplně se do toho vžil. Jenže kluci v kočárku začali bejt už dost protivný, ty to nebavilo vůbec. Protože vědí, že na Petříně je hřiště, pořád fňukali, kdy už půjdeme na hřiště. Takže jsme hru prozatím ukončili u třetího stanoviště a vydali jsme se zpátky pod Petřín. Hynča mezitím v kočáru vytuhnul, což pro mě znamená, že budu muset oželet polední ticho (protože většinou po obědě mrňata spí, a Tomík se učí, čte si, kouká na tablet, nebo hrajeme nějaký společenský hry), protože spát bude jen Berťa, jestli vůbec. Ale, ač byla zima, bylo krásně slunečno, a stejně už neovlivním jeho dnešní polední spaní, tak jsme se vydali na hřiště. Tam Berťa s Tomíkem asi hodinu blbli, Hyneček se krásně prospal na vzduchu, já jsem si vychutnala kafe na lavičce, a vlastně to bylo fajn dopoledne. 

Hra běží až do konce března, takže pokud vyjde chvíle, kdy budu moct věnovat dopoledne jen Tomíkovi, určitě ji půjdeme dokončit jen spolu. Pokud máte děti starší 6 let, určitě s nimi vyrazte, a třeba se v komentářích podělte o to, kde na stanovišti 1 a 3 je to správné místo pro rozluštění tajenky. :-)