Do Kappadokie nejen za balony

Do Kappadokie nejen za balony

Když máte tři děti, zrealizovat cestování bez nich chce dlouhý plánování. Poprosit babičku, jestli by děti 5 dnů pohlídala, omluvit Tomíka ve škole, odvézt děti k babičce do jiného města, ale všechno to klaplo. A tak jsme se začátkem května ocitli na letišti v Praze jen sami dva. 

Den 1.

Už si ani nevzpomínám, jaký to je cestovat bez dětí. Ta svoboda najednou, když do batohu dáte jen notebook, pas, mobil a peníze, a nemusíte myslet na vlhčený ubrousky, plíny, hračky, náhradní oblečení, deku, dětské časopisy, pastelky a knížky. Nikdo nefňuká, že jste nestáhli do tabletu tu a tu pohádku, a v letadle nikdo nechce jít 30x čůrat a kakat. 

Letadlo má 2 hodiny zpoždění, ale to nám nevadí. Nemusíme řešit, že se děti nudí, a prostě si ty dvě hodiny vlastně užíváme svobodu. 

Let byl super. Většinou lítáme s nízkonákladovkami, takže byla příjemná změna, letět s normálními aerolinkami a dát si na palubě i oběd.

Protože máme v plánu používat navigaci, až budeme řídit, a taky chceme na dálku pracovat, kupujeme si na letišti v Istanbulu místní datovou kartu, jinak by nás 1 MB dat z mobilu stál kolem dvou stovek. Směňujeme eura na liry. Ještě, že jsme tak udělali, protože v dalších dnech zjistíme, že karty ne všude berou, a eura buď neberou nebo za hodně nevýhodný kurz. Původně jsme chtěli směnit eura na liry už v Praze, ale kurz, za který je můžete vyměnit tady, je mnohem výhodnější, a navíc vám garantují, že liry před odletem zase za stejný kurz vykoupí.

Poučená od jednoho milého Turka na letišti, že si máme brát jen žluté taxíky, a že do centra nestojí taxík víc než 300 lir, jsme se vydali chytit taxíka. Z jednoho právě vylezla rozezlená Albánka a varovala nás, že se nás coby turisty bude každý snažit oškubat. Což se projevilo hned záhy, kdy jeden taxikář chtěl 500 lir, jiný dokonce 1000 lir.

V Istanbulu byla odpoledne pekelná zácpa, takže jsme na hotel dorazili až v půl šestý večer. A protože druhý den už jsme letěli dál, a chtěli jsme z tohohle města něco vidět, vyrazili jsme na rychlou obhlídku. Nejdřív jsme se vydali k Hagia Sofia. Prošli jsme krásnou uličkou Arasta Bazaar plnou všemožných vůní. Obchůdky s mýdly střídaly obchody s vonnými oleji, kořením a čaji. V obchodě s čajem to vonělo nejlíp, a protože venku byla zima, potěšilo nás, že nám nabídli ochutnat horký čaj. Nakoupili jsme pár drobností a vydali se směrem k modré mešitě (Blue Mosque, neboli Sultan Ahmed Mosque), vevnitř jsme nebyli, prohlédli jsme si ji jen zvenku, a pak jsme zamířili k Hagia Sofia. 

Ta stavba mi vzala dech. Jak mohl někdo něco tak monumentálního postavit v 6. století?!Je to opravdu nádherný chrám. U vstupu do každé památky v Istanbulu musíte projít bezpečnostním rámem a věci jsou zkontrolovány rentgenem, a při příjezdu do hotelu chodil pokaždé kolem taxíku pán se skenerem na výbušniny. Musím říct, že to ve mně vůbec nebudí pocit bezpečí, právě naopak – mám pocit, že tu každou chvíli má někde vybouchnout bomba. Do Hagia Sofia i jiných památek smí ženy vstoupit jen se zakrytými vlasy, takže pokud nemáte kapuci nebo šátek, musíte si u vstupu koupit šátek. 

Stejně jako v mešitách, i v Hagia Sofia se musíte zout. Chápu, že jde o náboženství a zvyky, ale chodit po koberci, po kterém polehávají, chodí a posedávají tisíce lidí denně, mi není příjemné. 

Po Hagia Sofia jsme se vydali ke Grand Bazaaru, ale ten nám zavřel před očima. Byl to dlouhý den a zítra nás čeká přelet do Nevsehiru. 

Den 2.

Dopoledne jsme ještě byli v Istanbulu, a protože jsme se nacházeli poblíž Besiktas stadionu a Tomík nás prosil, ať mu koupíme dres Mertense, tak jsme si řekli, že pro něj zajdeme. To jsme ale netušili, že to je, jako když jdete na Spartu pro slávistickej dres. Pán na nás dost divně koukal, koho že to chceme, až jsme pochopili, že Mertens hraje pro konkurenční istanbulskej klub Galatasaray. :-)

Takže se Tomáš vydal na druhej stadion, kterej byl asi 10 minut od toho Besiktas, a já jsem se zatím prošla podél Bosporu, pokochala se starou hodinovou věží Dolmabahce i v dálce monumentální mešitou Camlica Mosque. 

Dala jsem si kafe v kavárně, a musím konstatovat, že to je třetí kafe, který v Istanbulu zkouším, a ani jedno není dobrý, nebo při nejmenším pitelný. 

Cestou jsem viděla moc povedený graffiti, a Google Lens mi prozradilo, že bylo vytvořené učiteli a studenty výtvarné výchovy na památku těch, kteří zemřeli při bombovém útoku proti policii v Dolmabahce 10. prosince 2016. Na té malbě se podílely i postižené děti, které vpravo od graffiti otiskly své ruce.

V poledne jsme přelétali do Nevsehiru. Istanbulský letiště je obrovský, takže i pro vnitrostátní lety počítejte, ať jste na letišti aspoň 2 hodiny předem. 

Přistáli jsme v Nevsehiru. Je to tu ráj na zemi. Úžasnej vzduch, příroda a strašně milí lidé. Ticho, klid, žádných 15 milionů obyvatel jako v Istanbulu. Prostě skály, pláně, pole, sem tam velbloud, osel, kráva, ovce, a zase skály a pláně. Je to neuvěřitelně fotogenická krajina. Na mnoha místech lidé umísťují velká srdce, u kterých se můžete fotit, nebo zdobí stromy barevnými papírky. 

Skoro nikdo tu neumí anglicky, ale v dnešní době všemožnejch technologickejch vychytávek a překladačů to není naštěstí žádnej problém přeložit si turečtinu do angličtiny. 

Půjčili jsme si auto a trochu jsme si to tu projeli. Mimochodem, kafe tady dělají oproti Istanbulu výtečný. A vůbec mají tu i výborný jídlo, hodně tady toho pěstují, od levandule přes cizrnu po různé druhy ořechů, chovají ovce a krávy... Takže jsme si dali neskutečnej hummus s pinovými oříšky, plněný vinný listy i výtečný jehněčí. 

A zatímco v Istanbulu bylo chladno a ošklivo, tak tady svítí sluníčko a je teplo. 

Jedinej mráček na tom všem je, že na zítra nevzlétnou balony, kvůli kterým jsme celou tuhle cestu podnikali. Počítali jsme s tím, proto jsme si na Kappadokii vyčlenili 2 dny, a budeme se modlit, že let balonem klapne pozítří. Na Tripadvisoru lidi psali, že tu byli i 5 dnů a nevzlétli, jiní zase psali, že si to balonové firmy vymýšlejí a bookují let pro víc osob, než je kapacita balonu a pak to některým ruší. Ale když jsme za pár hodin viděli, jaké nastalo počasí, tak v tomhle opravdu balony lítat nemůžou. 

Uličkou Arasta Bazaar se dostanete k Modré mešitě.
Uličkou Arasta Bazaar se dostanete k Modré mešitě.
V městečku Avanos si lidé různě zdobí dveře.
V městečku Avanos si lidé různě zdobí dveře.
Kůň nakreslený na dveřích v Avanosu.
Kůň nakreslený na dveřích v Avanosu.
Páv na dveřích kavárny v Avanosu.
Páv na dveřích kavárny v Avanosu.
Balony vzlétají za úsvitu, přes den už je na ně příliš teplo.
Balony vzlétají za úsvitu, přes den už je na ně příliš teplo.
Pohled na svět z balonu.
Pohled na svět z balonu.
Let horkovzdušným balonem je to, co do Kappadokie turisty láká nejvíc.
Let horkovzdušným balonem je to, co do Kappadokie turisty láká nejvíc.
Za dobrého počasí se obloha zabarví stovkami balonů.
Za dobrého počasí se obloha zabarví stovkami balonů.
Nejvíc se lítá nad oblastí kolem Göreme.
Nejvíc se lítá nad oblastí kolem Göreme.
Tenhle pilot má nalítáno víc než 2000 letů.
Tenhle pilot má nalítáno víc než 2000 letů.
Horkovzdušné balony v Kappadokii.
Horkovzdušné balony v Kappadokii.
Je libo podpořit libido Viagra čajem ;-)?
Je libo podpořit libido Viagra čajem ;-)?
V dálce na druhé straně Bosporu je Camlica Mosque.
V dálce na druhé straně Bosporu je Camlica Mosque.
Hodinová věž na Dolmabahce.
Hodinová věž na Dolmabahce.
Výhled z jedné z kaplí v Göreme Open Air Museu.
Výhled z jedné z kaplí v Göreme Open Air Museu.
V Göreme Open Air Museu to nádherně voní jasmíny a šeříky.
V Göreme Open Air Museu to nádherně voní jasmíny a šeříky.
Tyhle graffiti vytvořili studenti výtvarné výchovy na památku obětem bombového útoku na Dolmabahce v roce 2016.
Tyhle graffiti vytvořili studenti výtvarné výchovy na památku obětem bombového útoku na Dolmabahce v roce 2016.
Návštěvu chrámu Hagia Sofia jsme nemohli vynechat.
Návštěvu chrámu Hagia Sofia jsme nemohli vynechat.
Hagia Sofia uvnitř je dechberoucí.
Hagia Sofia uvnitř je dechberoucí.
Za mnou v pozadí je Hagia Sofia.
Za mnou v pozadí je Hagia Sofia.
Nádherně zdobený vnitřek Sultan Ahmed Türbesi.
Nádherně zdobený vnitřek Sultan Ahmed Türbesi.
Ulička na Arasta Bazaaru hýří barvami a vůněmi.
Ulička na Arasta Bazaaru hýří barvami a vůněmi.
Kanály na Arasta Bazaaru zdobí barevná dlažba, každý kanál je jiný.
Kanály na Arasta Bazaaru zdobí barevná dlažba, každý kanál je jiný.
Úsvit v Kappadokii.
Úsvit v Kappadokii.
Svítá v Love Valley.
Svítá v Love Valley.
Pohled na Kappadokii za úsvitu.
Pohled na Kappadokii za úsvitu.
Té krajiny se nedá nabažit.
Té krajiny se nedá nabažit.
Modrou mešitu jsme si prohlédli jen zvenku.
Modrou mešitu jsme si prohlédli jen zvenku.
Modrá mešita v Istanbulu.
Modrá mešita v Istanbulu.
Čajový obchůdek na Arasta Bazaaru.
Čajový obchůdek na Arasta Bazaaru.
Pohled na Uchisar z druhé strany, z Pigeon Valley.
Pohled na Uchisar z druhé strany, z Pigeon Valley.
Typická kappadocká snídaně.
Typická kappadocká snídaně.
Srdce jsou na vyhlídkách v Kappadokii často k vidění.
Srdce jsou na vyhlídkách v Kappadokii často k vidění.
Tohle srdce je na vyhlídce v Pigeon Valley.
Tohle srdce je na vyhlídce v Pigeon Valley.
Sultan Ahmed Türbesi v Istanbulu.
Sultan Ahmed Türbesi v Istanbulu.
Vítá vás městečko Uchisar.
Vítá vás městečko Uchisar.
Hrad v Uchisaru kdysi obývalo 1000 osob.
Hrad v Uchisaru kdysi obývalo 1000 osob.
Vyhlídky v Kappadokii jsou neuvěřitelně fotogenické.
Vyhlídky v Kappadokii jsou neuvěřitelně fotogenické.

Den 3.

V noci byla taková vichřice, že to lidem kempujícím mezi skalami odfouklo stany. Přes den byl vítr už „jen“ něco kolem 47 km/h. Vítr lomcoval dveřmi a okny a já neumím při hluku usnout, takže jsem vytuhla až někdy kolem pátý ráno. 

Když už původně Tomáš plánoval vstávat na let balonem (balony tady létají kvůli teplotě vzduchu jen za svítání, dopoledne už je na balony moc teplo), tak se rozhodl, že pojedeme na východ slunce do Love Valley. Jenže v pět ráno jsem měla právě půlnoc, takže jel Tomáš sám a potkali jsme se až na snídani. 

Zašli jsme si na typicky tureckou snídani. Přinesli nám asi 20 malých mističek, kde bylo všechno možný, od oliv přes jablečný chutney, jogurt se sezamem až po několik druhů sýrů. K tomu tureckej čaj, a hodinku jsme takhle hodovali. 

Po snídani jsme si nejdřív vyšlápli na hrad v Uchisaru. Je to skalní formace protkaná kamennými pokoji a chodbami, a kdysi, kdysi dávno v ní bydlívalo až 1000 lidí. Na vrcholku hradu fičelo tak, že měl člověk co dělat, aby ho to neodfouklo, ale stálo to za to. Ten hrad je opravdu krásnej. Připomíná třeba zříceninu Okoř, nebo nějakou pevnost. 

Turci jsou velký nacionalisti, na každé památce a instituci visí turecká vlajka, někteří Turci mají vlajky v oknech, jeden pán měl dokonce tureckou vlajku namalovanou na kapotě traktoru. 

Pak jsme autem popojeli pár kilometrů do Goreme Open Air Museum, což jsou opět skalní formace, tentokrát různé kaple, chrámy, hrobky ve skalách. Do toho všude kolem rostou šeříky a jasmíny, takže to tam krásně voní. 

Po výletech nám dost vyhládlo. V tomhle kraji rozhodně hlady neumřete. Poprvé v životě jsem ochutnala moruši, byla součástí salátu z quinoi, petržele, jahod a rajčat. A k tomu lilkovo-jogurtová pomazánka, něco jako hummus z lilků. Sušenou moruši tady prodávají ve stáncích i supermarketech, tak si ji koupím domů. 

Pak jsme se vydali na další místo, do městečka Avanos. Dostali jsme doporučení, že se máme projít podél řeky Kizilirmak a že uvidíme několik přehrad (jezer?). Ve městě mají nádherně pokreslené dveře a barevné schody, je tam pěkná mešita a visutý most, který se v dnešním větrným počasí povážlivě houpal. Musím říct, že zatímco v Üzmüru, Goreme i Uchisaru se člověk cítí dobře, příjemně, a lidi jsou převážně milí, tak o Avanosu to říct nemůžu. Přišlo mi, že tam turisty moc nemusejí. 

Poznatek dnešního dne:

-         Je tady fakt levno. Benzín za cca 18 Kč litr, fresh džus z granátovýho jablka (stánek potkáte v každý vesničce) 40-60 Kč podle velikosti. Nákup v supermarketu (2 velký vody, 5 malejch vod, velká cola, dva balený džusíky) – 75 Kč. 

-         I mladý lidi neznají Českou republiku. Takže předpokládám, že se zeměpis ve školách učej podle starejch map ;-). Protože když řeknete 18letýmu Turkovi, že jste „from Czech Republic“, kouká jak puk, a ptá se, jestli jsme z Ruska. Ale když řeknete „Czechoslovakia“, tak se každýmu rozzářej oči a má jasno. 

Den 4. 

Nejde nám se check-inovat na dnešní let. Doteď měly Turkish Airlines možnost online check-inu 24 hodin před odletem pro ten konkrétní let a všechno hezky klapalo. Teď to nabízí check-in na let Nevsehir-Istanbul-Praha, přičemž do Prahy my ale přelétáme z Istanbulu až další den. Tenhle check-in by pro nás znamenal zůstat v tranzitní zóně a kufry už by byly odbavené do Prahy. Spoléháme, že to vyřešíme v Nevsehiru na letišti, protože zkontaktovat Turkish Airlines podporu je nemožný. Pokoušela jsem se o to už v Praze pár dnů před odletem a na Whatsappu (jediná forma, jakou se daly Turkish Airlines kontaktovat) mi odpověděli po několika hodinách, v době, kdy už jsem to vzdala a spala, a po 10 minutách napsali, že jelikož neodpovídám, ukončují vlákno a ať je případně kontaktuju znova. 

Každopádně dobrá zpráva je, že se počasí umoudřilo a balony dnes vzlétly. Tomáš měl sraz u Royal Balloons ve 4:20. Když jsem Tomášovi k Vánocům dávala ty letenky, tak jsem mu připravila i podrobný itinerář, co bychom měli kde vidět, kde bychom měli bydlet, s jakou firmou by měl letět balonem atd. Royal Balloons vyšlo ze všech recenzí nejlépe. Teda každá firma měla i špatné recenze, ale tahle jich měla nejmíň. U jiných firem si lidé stěžovali, že o nich personál mluví hanlivě, pokud se domnívají, že turecky jim nerozumíte, nebo že přebookují let na víc osob, než kolik je kapacita, a pak to lidem zruší. U Royal Balloons byly převážně pozitivní recenze a musím říct, že to byla dobrá volba. Auto necháte u kanceláře a oni vás odvezou několik kilometrů na planinu, odkud se vzlétá. Nabídnou vám něco malého k snědku, zatímco nafukujou balon. Pak následuje krátká instruktáž o bezpečnosti. 

Pilot říkal, že původně vystudoval na univerzitě ekonomii, ale že ho nelákalo pracovat v kanceláři, a tak se odstěhoval do Kappadokie a začal létat s balonem. Lety prý klapnou cca 100 dnů v roce, ostatní dny to počasí neumožní. Nalétal prý už něco přes 2000 letů, a vyprávěl zajímavý příběh. Asi tři roky před covidem s ním měla letět Číňanka, která si na to vyhradila 2 dny. Byl to její celoživotní sen a vážila cestu z Číny do Turecka, aby si to splnila. Ale ani jeden z těch dnů nebylo dobré počasí a balony nelétaly. Tak Číňanka přiletěla o rok později a tentokrát si vyhradila 5 dnů, a ani tentokrát se nezadařilo. Nevzdala to a napřesrok zase našetřila na cestu do Kappadokie a tentokrát na týden, a normálně i tentokrát stál osud proti ní a balony celých 7 dnů v kuse nemohly vzlétnout. Pak přišel covid a v Číně přísný lockdown, takže od té doby Číňanka nepřiletěla, ale pravidelně si s pánem píše a říká, že jednou si ten sen snad splní a přiletí znovu. 

Tomášovi se sen splnil, a to jsme tu byli jen 2 dny. Tak mám obrovskou radost! Naráz vzlétlo asi 150 balonů různých společností, od Royal Balloons vzlétly 3. 

Let skončil někdy kolem 8 ráno, takže jsme šli na snídani a pak jsme se vydali podívat se do Piggeon Valley. Ne, že bychom potřebovali vidět holuby, v Praze jich jsou stovky a pravidelně nás jejich vrkání ráno budí, ale tady prostě holuby chovají, holubi k téhle oblasti patří. Prošli jsme se po údolí a pak už jsme museli na letiště. 

Na přepážce jsme se dozvěděli, že pro Nevsehir-Istanbul platí výjimka a nejde provádět check-in online, pán byl hodnej a vystavil nám letenky jak pro cestu do Istanbulu, tak pro zítřejší cestu z Istanbulu do Prahy. Takže konec dobrý, všechno dobré. Tím naše poznávání končí a za pár hodin už vzhůru do každodenního kolotoče. 

Mohlo by vás zajímat

Co dělat, když se dusíte jídlem a jste sami doma? W&B

Co dělat, když se dusíte jídlem a jste sami doma?

Oskarhausen zabaví malé i velké, anebo ne? W&B

Oskarhausen zabaví malé i velké, anebo ne?

Kokokoko… řínsko W&B

Kokokoko… řínsko

Makové buchty jako od babičky W&B

Makové buchty jako od babičky



Komentáře