Bedřiška bude ekožena, Brigita zní až moc drsně,  Kiki se bude víc věnovat svému vzhled než rodině… Tak jak jen to dítě pojmenujeme? 

Jméno poprvé...

Když jsem čekala Tomíka, až do šestého měsíce jsme žili v domnění, že naše dítě bude holčička. U prvního dítěte jsme měli ve jménech celkem rychle jasno, ať už by šlo o kluka, nebo o holku, takže z Amálky se rázem stal Tomík a neznamenalo to pro nás žádné dlouhé vymýšlení. Déle než výběr jména, mi trvalo rozloučit se s představou holčičky a začít se těšit na chlapečka. 

... podruhé...

I u druhého dítěte jsme měli celkem jasno. Tedy v případě kluka. Holčičku jsme si tak nějak ani nepřipouštěli. Jméno vybíral Tomík, který v tu dobu miloval knižní sérii Rošťák Bertík, takže Bertík byl pro něj jasnou volbou. Albert – to jméno se mi líbilo už odmala. Přišlo mi vždycky, že Albert je člověk klidný, vznešený a ctnostný. A navíc mám ráda film S tebou mě baví svět, a z těch tatínků mi Albert byl nejsympatičtější.

... a potřetí

Zato u posledního mrňouse jsme byli v koncích. Dokud jsme nevěděli, že to bude kluk, polemizovali jsme i o holčičích jménech. Chtěla jsem, ať to je jméno, které mi nebude asociovat žádnou nesympatickou holku, se kterou jsem se kdy potkala, takže jsme vyloučili Terezy, Lucie, Míšy, Katky a Evy. Byť znám spoustu dobrých nositelek těch jmen, a dokonce moje nejlepší kamarádka má jedno z těch jmen, znám i řadu těch, které mi nesedly. U kluka měl podobný požadavek muž. Takže vyškrtl Jakuba, protože měl na základce spolužáka toho jména, který ho šikanoval. U dalších jmen už šlo spíš o to, že se jednomu z nás nelíbilo, anebo že se tak poslední dobou jmenuje snad každé druhé dítě. Tím padli Adámci, Danečkové, Sofinky a Emičky. 

Mně osobně se líbí jména, která jen tak někdo nemá. Jako je třeba Timea. Líbí se mi také jména končíčí na „ie“, jako je Viktorie, Melanie, Rozalie, Aurelie…, a pak stará česká, už trochu zapomenutá jména, jako je Filoména. 

Téměř na každé jméno se dá vymyslet sprostá rýmovačka, ale těm nejklasičtějším jsme se chtěli vyhnout, takže skončil Denis (= penis), byť to byl původně celkem favorit. 

No a některá jména, která se člověku líbila kdysi, už se mu třeba nelíbí dnes, takže jsme vyřadili Moniku (tak jsem si jako malá přála jmenovat se) i původní Amálku. 

V neposlední řadě ne každé jméno se hodí k příjmení, chudák takový Vinetue Chlupatý, nebo Esmeralda Lakatošová (taková jména opravdu existují).

Vyhnout jsme se chtěli také jménům, která jsou příliš dlouhá. Ke krátkým příjmením typu Vlk, Hudec a podobně by šlo dlouhé jméno, ale k dlouhým příjmením se dlouhé jméno nehodí. Takže sbohem, Kristiáne (byť ten se nám zrovna dost líbil), Ferdinande a Sebastiane. 

A pak se najednou stalo to, že jsem v cca 26. týdnu musela nečekaně do porodnice a nevědělo se, jestli náhodou neporodím předčasně, a na porodním sále mi dali vyplnit papíry ohledně jména dítěte. Kromě toho, že jsem se bála o miminko, jsem byla zoufalá, že nevím, jak ho pojmenovat. Muž tam se mnou být nemohl, protože jsme měli doma další dvě děti, a já sama jsem najednou vůbec nevěděla, co mám do těch papírů napsat. Ještě víc mě štvalo, že dítě možná dostane příjmení po mně a ne to, které mají sourozenci, protože nejsme s mužem svoji, a ještě jsme nestihli skočit na úřad pro prohlášení o příjmení.

V té době jsem netušila, že jsem se vůbec bývala nemusela stresovat, protože vyplnit jméno před porodem není vůbec nutné. K tomu se ještě vrátím. 

V době, kdy jsem tak ležela na tom sále, jsem přemýšlela nad dvěma jmény. Už jsme měli s mužem užší výběr, už jsme věděli, že čekáme chlapečka, a z těch jmen, která jsme předvybrali, se nám nejvíc líbil Vojtěch a Hynek. Zajímavé bylo, že i dva doktoři z porodnice, byli zrovna nositeli těch jmen. Nakonec zvítězil Hynek, a to ze dvou důvodů – zatímco Vojtěchů je v ČR skoro 53 000, Hynků je 4 700. Možná i proto, že je Hynků „málo“, nečtete v médiích tak často o postiženém Hynkovi, jako o postiženém Vojtíškovi. A zrovna porod ve 26. týdnu může nést dost velká rizika, tak proč přispět dalším Vojtíškem do statistik. Porod se nakonec konal „až“ o 8 týdnů později, možná i proto, že jsme zvolili Hynka. ;-)

Pro Hynečka sice neexistuje tolik domáckých oslovení, jako třeba pro Tomáše a Alberta, a dokonce Hynek odporuje našemu pravidlu, že se chceme vyhnout jménu s potenciálem sprosté rýmovačky (Hynďa – pinďa), ale líbí se nám. 

Kdybych ale bývala tušila, že smíme jméno zvolit klidně až po porodu, nebyl by to ani Vojtěch, ani Hynek, byl by to Bivoj. Protože tak silné dítě jako Hynečka jsem nikdy neviděla. On prostě ve dvou letech čapne do každé ruky kýbl, nebo tašku s nákupem a jde, jako by nesl v ruce list papíru. Nadzvedne nad hlavu dětskou židličku, kterou potřebuje vynést po schodech, a když někoho z nás praští, bolí je to stejně jak od třeba 9letého dítěte. Bylo by to fakt cool jméno a škoda, že jsme mu ho nedali. Navíc Bivojů je v ČR jen 17, takže by to byl fakt unikát. 

Ale zpátky k tomu důležitému – můžete dítě pojmenovat až po porodu?

Rozhodně ano. A nenechte se zmást formulářem z porodnice, kam máte uvést křestní jméno pro holku a pro kluka. Prostě ten kus papíru ignorujte a u příjmu k porodu řekněte, že se rozhodnete až po porodu. Ze zákona máte na volbu jména 30 dnů od porodu. 

Pokud varianty jmen vyplníte a odevzdáte před porodem, dojde vám poštou rodný list dítěte, ale v případě, že se pro jméno rozhodnete až po porodu, vězte, že musíte osobně na matriku. S sebou so vezměte občanky obou, oddací list (nebo prohlášení o otcovství, pokud nejste manželé) a souhlasné prohlášení obou rodičů o jménu dítěte. Upřímně netuším, na jakou matriku se ohledně toho musí jít, ale z logiky věci nejspíš na matriku podle místa narození dítěte. Ta totiž vydává rodné listy na základě podkladů z porodnice, tak bych řekla, že bude příslušná i pro tento případ. Netuším, jak to je, pokud jste jeli porodit například do Vyškova kvůli tomu, že tam je nejvstřícnější porodnice v ČR, ale v praxi bydlíte v Českých Budějovicích, tak jestli musíte na matriku zpátky do Vyškova, ale řekla bych, že ano. Stejně tak bohužel netuším, jaký je postup v případě, že jméno chcete určit až po porodu, ale nemáte partnera. Ale určitě, když zavoláte na jakoukoliv matriku, poradí vám. 

Matrika vám nezapíše jméno:

-         totožné, jaké už má některé z vašich dětí

-         ženské jméno mužovi a mužské ženě (výjimkou jsou jména, která může mít muž i žena, jako je například René)

-         které je použitelné pro věc (tužka, skříň…)

-         vztahující se k obecně zažitým názvům, jako je Sněžka, únor apod. 

-         Ježíš 

-         zdrobnělinu (např. Zdenička – ale pozor, taková Zdeňka už je oficiálně uznaná podoba jména)

Řekla bych ale, že nezáleží jen na zákonu o matrikách, ale také na vstřícnosti paní matrikářky. Znám maminku, která chtěla dítě pojmenovat Maia, a neuznali jí to, takže má holčičku Maju, a to i přes to, že podle statistik je v ČR 28 holčiček se jménem Maia.  

Odvolávat se a handrkovat nechtěla, chtěla mít klid po porodu a užívat si miminko, ne se dohadovat a běhat po matrikách, ale možná by to nakonec vyhádala. 

A jak jste jméno vybírali vy?