Dostala jsem od kamarádky volné vstupenky do zábavního parku kousek od českých hranic, do Oskarhausenu v německém Freitalu. A tak když nadešel státní svátek, řekla jsem si, že je ten pravý den tam vyjet. 

Domnívala jsem se, že když ten den Němci nemají svátek, nemusel by tam být žádný ultra nátřask. Víc jsem se mýlit nemohla. Vyrazili jsme sice brzy ráno, takže jsme tam byli už hodinu po otevření, ale fronta se táhla už kilometr. Naštěstí i před vstupem jsou klouzačky, takže děti se zabavily a já jsem si mezitím vystála frontu.

Areál slibuje zábavu na 15 000 m2, takže jsem nečekala nic jako Legoland, který má 130 000 m2, ale upřímně, v ten den by se ale takový počet lidí hodil spíš do Legolandu.

Nevím, jak Oskarhausen určuje kapacitu areálu, ale tentokrát tam byla doslova hlava na hlavě. Fronta každopádně ubíhala celkem rychle a už jsme byli u pokladny. A právě tam jsme zjistili, proč tam bylo tolik lidí – Oskarhausen totiž zavedl až do listopadu vstupné do areálu zdarma, platí se jen za atrakce. Ti, kdo mají vstupenky, ti dostávají vstup na atrakce zdarma. Ti ostatní platí buď jednotlivé atrakce zvlášť, nebo si mohou za 12 eur na osobu (včetně dětí) koupit vstup na většinu atrakcí.

Areál se skládá z vnitřních i venkovních atrakcí. Hned u pokladny jsou toalety, restaurace a obchůdek a kolem nich jsou rozmístěny indoorové atrakce. Zatímco na dospělých bylo vidět, že mají těch davů plné kecky, na tvářích všech dětských návštěvníků byl vidět naprostý pocit štěstí. 

Protože bylo krásné počasí, větší nátřask byl na venkovních atrakcích, vevnitř takové fronty nebyly a bylo tam příjemně klimatizováno. Venku nečekejte přírodu, stromů je tam poskrovnu, takže ve 30 stupních se nemáte kam jít schovat před sluncem. Atrakce jsou navíc nalepené jedna na druhou, to máte poníka, vedle řetízkáč, do toho tam stojí figurky z venkovního Člověče, nezlob se, vedle už je stánek s limonádou atd. atd.

Děti začaly venkovními atrakcemi. Hned za restaurací jsou různé klouzačky/tobogány, na kterých se jezdí na kobercových rohožích. Atrakce jsou odstupňované podle věku. Minimum pro vstup na atrakce pro nejmenší je 2 roky (nebo někde to bylo podle výšky, minimum bylo 99 cm), ale jsou tam atrakce třeba dostupné až od 3, od 4, od 8 nebo od 10 let.

Například u tobogánů je super, že tříleťáci mohou jezdit na krátkých rovných skluzavkách, zatímco 10letí na točitých prudkých tobogánech. Potom, co se děti dosyta vyřádily na skluzavkách, jsme minuli jízdu na dřevěných oslících, prošli jsme slaměným bludištěm a šli jsme si vyzkoušet hru s pytli. Jeden stojí na sloupku a dva se do něj snaží trefovat velkými pytli přivázanými na lanech a shodit ho ze sloupku. Vedle této atrakce je nafukovací skluzavkový hrad a obří trampolína v zemi, takže děti hned pak zase odběhly tam.

Rodiče mezitím postávají a čekají, není moc kam si sednout.

Když to děti v hradu přestalo bavit, přesunuli jsme se o kus dál k rýžování zlata/foukání maxi bublin a k bazénku, kde se dá jezdit na minišlapadlech. Nevím, jestli to byl zápach zkažené vody, nebo nějaké přísady na maxi bubliny, nebo tam šel smrad odněkud z vedlejšího pozemku (tyto tři atrakce se nachází už u konce areálu), ale odtamtud jsme museli odejít, protože v tom zápachu nebylo příjemné být. 

Přesunuli jsme se k výstavě dýní, ta byla opravdu pěkná a nebylo tam tolik lidí. Z dýní tam jsou vytvořené různé instalace, skulptury zvířat atd. Věděli jste, že existuje při nejmenším 99 druhů dýní?

Vedle dýní je kuličkový labyrint (za 2 eura), do kterého dítě pouští dřevěný míček a určuje trasu míčku přehazováním výhybek. Na památku dětem zůstane ten dřevěný míček s logem Oskarhausenu, což je super, protože jsme ho za malou chvíli hned využili. Tomíka totiž strašně zaujala věž, ze které se skáče do nafukovacích polštářů. Vylezete na skokánek do výšky 4 a půl metru a skočíte do obří trampolínovo-nafukovací postele. To jsme ale nečekali, že než se Tomík dostane na řadu, vystojí si přes 30 minut trvající frontu. Takže jsem se zatím vydala s Bertíkem a Hynečkem koupit si limonádu a pak jsme našli jediný stín široko daleko. Bylo to u atrakce, kde jsou dřevěné kanálky, které děti mohou různě sestavovat a tvořit tak labyrint z kopce a po něm se může něco kutálet. Díky bohu za ten dřevěný míček, protože ten se na tohle báječné hodil a mrňata si v klidu hrála. Já jsem si lebedila konečně ve stínu pod stromem, pila jsem limču a sledovala, jak Tomík stoupá věží vzhůru ve frontě. Skok působil impozantně a Tomík by tam klidně šel stát tu frontu ještě 3x, ale mrňata ho táhla už na jinou atrakci. Tou byla tubingová dráha, jako bývá na sněhu snow-tubing, tak tohle byl tubing na umělém povrchu. Bohužel bylo jen 8 tubingových kruhů a asi tak 40 dětí, které se chtěly povozit. Takže jen co to Berťa sjel, už se k němu hrnulo pět dalších dětí, ať jim dá kruh. Berťa si ho ale střídal s Hynkem a Tomíkem, takže ostatní děti byly smutné a musely čekat. V tuhle chvíli si myslím, že by bylo lepší mít u atrakcí někoho, kdo to tam organizuje, měl by tam být dostatek kruhů, nebo by měl mít areál omezenou kapacitu návštěvníků. Takže se kluci každej dvakrát projeli a kruh jsme půjčili dalším zájemcům. Rozhodli jsme se, že zatím nám to na sluníčku stačilo a půjdeme prozkoumat vnitřní areál. Venku už stejně zbýval jen vláček, řetízkový kolotoč a věž s volným pádem, a tyhle tři atrakce jsme se rozhodli vynechat.

Vevnitř byl příjemný chládek. Koupili jsme si oběd a pak jsme se vydali na vnitřní atrakce. Všem se moc líbilo u trampolín. Potřebujete na to zase 2 eura, navolíte si, v jaké kóji budete skákat na trampolíně a ta vám odměří 6 minut skákání. Pokud si ji nezaplatíte, trampolíny zůstanou povolené a nedá se na nich odrážet. Vedle trampolín jsou vnitřní skluzavky, takže zatímco Tomík blbnul na trampolíně, mrňata jezdila na skluzavkách. Ve vedlejší místnosti jsou pak různé pouťové atrakce (top spin lavice, která s dětmi vyjede nahoru, různě se naklání dopředu a dozadu, a zase jede dolů…; kulaté vozíky, které se s dětmi točí, zatímco jedou apod.), následuje hernička pro nejmenší, je tam také křečkové kolo, kde si může dítě vyzkoušet běhat, a na konci vnitřního areálu je Svět iluzí. Ten je zpoplatněný zvlášť a co se v něm nachází, to netuším, protože dětem bohatě stačilo blbnout na atrakcích všude kolem dokola.

V Oskarhausenu jsme strávili asi 6 hodin. Děti jsem pak popovezla do Drážďan, které jsou kousek od Freitalu. Tam jsme si udělali krásnou procházku podél Labe, poseděli jsme si u řeky na zmrzlině a kafi a já jsem se kochala těmi výhledy a klidem všude okolo.

Pokud zvažujete, že do Oskarhausenu vyrazíte, tak z pohledu dětí můžu říct, že byly nadšené a věřím, že i těm vašim by se tam určitě moc líbilo. Z pohledu dospělých řeknu, že se vybavte dostatkem 2eurových mincí a velkou dávkou trpělivosti do front a na davy lidí.